Jsem ... 

Dělám ...

A zvládla jsem ...

COPYWRITERKA a BLOGERKA

Bloguju od svých 8 let - ano tehdy se ještě nemluvilo o bezpečnosti dětí online - a texty ze sebe vysypu, i kdybyste mě "o půlnoci vzbudili".

NAPSALA JSEM KNIHU

Neštěstí ve štěstí, když mi bylo 14 let a den před 16 narozenina spatřila světlo světa v tištěné podobě, připravená dělat radost čtenářům všeho věku.

JSEM 1/3 EDUWAY s.r.o

Textuju, vytvářím stránky, kampaně a kamarádím se sockama (sítěma - jenom po vysvětlení, aby se babi nezhrozila, k čemu mě to nutí).

(spolu)ROZJÍŽDĚLA JSEM LoveCoWork

Opavské coworkingové centrum milující spolupráci.

Kdo jsem?

Jaká jsem?

A jaká je se mnou spolupráce?

Většinu času máte šanci najít mě v mojí introvertní bublině s prsty přilepenými ke klávesnici. Obklopenou hromadou barevných papírků a po pravé ruce s kamarádem kofeinem.

A v tom druhém případě pobíhám s hrnečky kávy, skleničkami na víno, talíři jídla, foťákem, nafouknutými balónky a vším možným, co by mohlo zajistit fakt dobrou akci.

 

Každopádně v obou situacích jsem kreativní umělec (v online i off-line světě) se svým vlastním pohledem na svět.
Nejčastěji přilepená k obrazovce notebooku. Ve volném čase mě ale taky můžete najít s hledáčkem foťáku místo tváře nebo s rukama zapatlanýma od barev.

 

Ale bez trošky těch faktů by to nešlo …

Od svých 8 let bloguju.

Ke psaní mě to táhlo vždycky. První záminkou proč to vyvěsit online byly příběhy, které jsem sepisovala ze života se štěnětem a později, jaký je život s pubertálním retrívrem. Pokusů o témata bylo dost, základem úspěchu ale bylo psát, psát, psát a nikdy nepřestat ...

V 14-15 letech jsem napsala a vydala knihu Neštěstí ve štěstí.

Dalo by se taky říct, že ve svém neštěstí jsem měla jisté štěstí. Ve svém nešťastném puberťáckém životě, který stál za starou belu jsem měla to štěstí, že jsem z toho vytěžila příběh, který si teď vy všichni můžete přečíst zabalené ve fialové vazbě knížky Neštěstí ve štěstí.

Rok poté, tedy v dubnu 2014, o mě a mé knize napsal Petr Casanova v časopisu First Class.

Největší vzdělání a životní lekce ale přišly až s pány podnikateli na krku ... Aneb vysoká škola života

V podstatě ale všechno, co jsem se naučila, mě kopalo do zadku až v reálném životě. Víte, jak se říká, že člověk k něčemu přijde jako slepý k houslím, tak přesně tak já jsem přišla k práci v coworkingovém centru LoveCoWork Opava. A to, jak já s trošku nakyslým úsměvem říkám, byla moje vysoká škola. A to ve všech směrech. Podnikání. Ekonomie. Účetnictví. Psychologie. Marketing. Sociologie. PR. Zkrátka úplně všechno, akorát s mnohem větším reálným vhledem od lidí, kteří tyto obory žijí, ne jen učí.

Takže ve svých 20 letech jsem si zkusila dělat event managera (a uspořádat třeba i akci pro 50 lidí), vytvořit PR firmě, vést porady s podnikateli, sjednat si schůzku a dostat zakázku, sebevědomě podat ruku a říct, kdo jsem a co dělám (podnikateli, klientovi nebo třeba jenom klukovi s pěkným úsměvem).

A abych se dostala k tomu, čemu patří mé srdce, napsala jsem tisíce článků, nějaké ty medailonky přátelům podnikatelům, texty na weby a sociální sítě, a kromě vcelku jednoduchých produktových a firemních webů 

jsem vytvořila image projektu Zázračné Bachovky.

Přesněji řečeno jsem vytvořila webové stránky a členskou sekci online kurzu Zázračné Bachovky a celkově jsem tento "malý" zázrak oblíkala a naučila mluvit na sociálních sítích a v e-mailech.

Mým online dítětem, ale nadále zůstává můj maturitní projekt (který ve skutečnosti vznikl dávno před maturitou a to v první polovině roku 2015). A tím, je:

 efestival.cz.

Aka portál s nejširším portfoliem akcí v Opavě a Ostravě.

A společně se nám dostalo skvělých příležitostí jako třeba rozhovory s kapelou Nebe, Naděje, moderátorem Rádia Čas Honzou Gavelčíkem, Patrikem Kee nebo Vojtou Šenkýřem.

 


 

Taky kdybych měla dost odvahy s nosem nahoře bych řekla, že jsem studovala v Oxfordu - a skutečnost, že jenom 4 dny v rámci školního výletu bych zamlčela.
Nebo bych taky někde na hromadu dat vysypala fakt, že v 11 letech jsem si odnesla umístění v prozaické soutěži.

Jenže na rozdíl od psaní všeobecného, mi psaní o sobě moc nejde, takže to necháme jen jako poznámku pod čarou.

 

Jak mě a mou knihu Neštěstí ve štěstí vidí Petr Casanova,
zakladatel a tvůrce časopisu a webového portálu Fisrt Class

Vážení čtenáři, Držíte v rukou nové, vpravdě kacířské číslo. Dokazujeme jím, že uskutečnitelné je všechno, pro co si v životě jdeme. Poprvé v lidské historii, i když ještě ne úplně na celém glóbu, nadešla doba mladého člověka. Doba, ve které se může prosadit každý, kdo opravdu chce. Podnětem pro napsání byl den, kdy jsem dostal malou knížku. Jmenuje se Neštěstí ve štěstí. Poslala mi ji dívka, která se ani neměla narodit. Neměla zvládnout školu. A hlavně neměla tu knihu napsat. Ve třetím měsíci těhotenství její mamince diagnistikovali toxoplazmózu. Dítě se buď nemělo narodit, nebo ano, ale postižené. Rodičům byl doporučen potrat. Odmítli. Rozhodli se, že dítě budou milovat, ať bude jakékoli. Narodila se vlastně zdravá Míša. Vlastně píšu proto, že jednou učitelka rodičům sdělila, že Míša má problémy s učením a vše jí dlouho trvá. Rodiče učitelce vysvětlili, že Míša prostě taková je a požádali ji, ať jí dá čas, že pak určitě sama všechno zvládne a udělá obrovský skok. Učitelka to přijala. A Míša začala ve škole exelovat. Rodiče ji vedli k tomu, aby dělala to, co ji baví. Dělala tedy keramiku, kreslila, tvořila rukama. Když viděla tatínka, jak smolí lektorské texty, ptala se, když dokončí onu slibovanou knihu. On jí vysvětloval, jak je to složité a proč na to nemá čas. „Já nemám o nic více času než ty,“ odvětila a začala psát svou knihu. V každé volné chvíli. V autobuse cestou do školy, v autě cestou na výlet i na mobilu, když jí nebavila hodina. Nakreslila si k ní obrázky. Na své šestnácté narozeniny ji vydala. Její knihu nemám sílu číst, protože mi už na první stránce tečou slzy. Je to typická malá slečna. Dokázala všechno, co dokázat neměla. Toto vydání je věnování nejen Míše Gřeškové, ale všem malým lidem, kteří nepodceňují své možnosti a schopnosti. Přišla doba dříve nemyslitelná. I ten, kdo nemá původ a peníze, si může splnit své sny v čemkoli chce. Nepolevte v tom, prosím. V hluboké úctě Váš

Petr CasanovaFirst Class

Od svých 8 let bloguju.

V 15 letech jsem napsala a vydala knihu Neštěstí ve štěstí.

Napsala jsem tisíce článků, nějaké ty medailonky přátelům podnikatelům, texty na weby a sociální sítě ...

Vytvořila jsem webové stránky a členskou sekci online kurzu Zázračné Bachovky.

Studovala jsem na Oxfordu a v 11 letech jsem si odnesla umístění v prozaické soutěži.

Jaká je se mnou spolupráce?

Rád bych tímto vyjádřil velké poděkování Míše Gřeškové za skvělou práci pro náš LoveCoWork. Spolupráci jsem začali tvorbou webových stránek, k nimž potřebovala k mé velké radosti opravdu jenom mimimální součinnost z naší strany a co jenom šlo, to vyřešila sama, popř. přišla sama hned s několika návrhy, jak danou věc řešit, a nám pouze stačilo vybrat si to nejlepší řešení. I proto jsme s velkou radostí pokračovali a aktuálně využíváme její kreativitu při propagaci všech akcí, které se u nás konají. Kdybych měl za sebe vyzdvihnout hlavní výhody této spolupráce, tak je to určitě kreativita, schopnost nalézt samostatné řešení, precizní provedení a 100 %-ní spolehlivost. S radostí proto mohu Míšu vřele doporučit.

Zdeněk PoubaLoveCoWork Opava / RE/MAX

Úkol zněl jasně: Napiš o sobě pár odstavců textů. Jelikož nejsem slohově zdatný, tak se mi zdálo splnění tohoto úkolu téměř nereálné. Obzvláště, když jsem měl psát smysluplné věci sám o sobě. Mýlil jsem se. Řešení bylo naprosto jednoduché. Stačilo si zajít s Míšou popovídat k vychlazenému pivu a bylo hotovo. Hned druhý den jsem měl návrh, proběhly rychlé korektury faktů a pro mě těžko řešitelný úkol byl vyřešen.

Ondra HonShanna Media s.r.o.

Jak si ukrást kousek mého času?

Telefon

+420 731 654 419

E-mail

miska.greskova@eduway.cz

Facebook

www.facebook.com/misa.greskova

Instagram

@michaelagreskova

LinkedIn

Míša Gřešková

 

P.S. s telefonem pomalu i spím (ti Mileniálové to je hrůza, viďte?). Takže pokud o mě neuslyšíte do tří dnů, odletěla jsem na Kubu, kde je internetové připojení stejně dostupné asi jako sníh na Sahaře NEBO se někde stala chyba, tak to zkuste ještě jednou třeba i jiným způsobem.